Máte někdy pocit, že jste neporazitelní? Jako by tě nikdy nic nemohlo srazit? Můj milý čtenáři, je čas čelit chladné, tvrdé pravdě - jsi smrtelný a jednoho dne zemřeš. Neboj se, nehodlám se na tebe zamračit. Ve skutečnosti jsem tu, abych vám řekl, že zapamatování si vaší smrtelnosti může být ve skutečnosti mocným nástrojem. Jak, ptáte se? Prostřednictvím prastaré praxe memento mori.

Starověký původ Memento Mori

Věřte nebo ne, připomínat si naši vlastní smrtelnost není nic nového. Ve skutečnosti to sahá až do starověku. Fráze „memento mori“ je latina pro „pamatujte, že zemřete“ a v římských dobách se běžně používala jako připomínka toho, abyste žili život naplno.

Stoicismus a koncept smrti

Pro starověké stoiky bylo rozjímání o vlastní smrtelnosti ústředním principem jejich filozofie. Myšlenka byla taková, že když přijmou nevyhnutelnost smrti, budou moci žít ctnostnější život, bez rozptylování hmotných statků a malicherných starostí. Tato filozofie nebyla omezena na stoiky, protože mnoho starověkých kultur věřilo, že uvažování o smrti je způsob, jak žít smysluplnější život.

Memento Mori v římské kultuře

Ve starověkém Římě mělo memento mori mnoho podob, od slavných „mluvících soch“, které občanům připomínaly jejich smrtelnost, až po použití zobrazení lebek v umění a architektuře. Bylo to připomínkou toho, že život je pomíjivý a že bychom měli využít každý okamžik, jako by byl náš poslední. Tato připomínka nebyla omezena na elity římské společnosti, ale byla společným tématem v celé kultuře.

Jedním z příkladů je římský svátek Saturnálie, který byl časem hodování a radovánek. Během tohoto svátku bylo běžné, že lidé nosili masky a kostýmy a byly dočasně pozastaveny společenské normy. Nicméně i během této doby oslav byla přítomna myšlenka memento mori. Jedním z nejoblíbenějších kostýmů během Saturnálií byl kostým „smějící se lebky“, který připomněl, že i uprostřed radosti a oslav je vždy přítomna smrt.

Středověk a Danse Macabre

Rychle vpřed do středověku a memento mori nabývá děsivějšího tónu. Danse macabre neboli „tanec smrti“ byl populární formou umění, které zobrazovalo smrt jako kostru vedoucí lidi všech společenských vrstev do jejich hrobů. Bylo to připomínkou toho, že smrt přichází pro nás všechny, bez ohledu na to, v jakém postavení v životě jsme.

Danse macabre však nebylo jen připomínkou smrti, ale také komentářem k dobovým společenským a politickým otázkám. Černá smrt, která zpustošila Evropu ve 14. století, měla hluboký dopad na to, jak lidé na smrt nahlíželi. Odrazem toho byl danse macabre, který zobrazoval lidi ze všech společenských vrstev, které smrt vede do hrobu, bez ohledu na jejich bohatství nebo postavení.

Navzdory své hrůzné povaze byl danse macabre také oslavou života. Bylo to připomínkou toho, že smrt je přirozenou součástí koloběhu života a že bychom si měli vážit času, který na zemi máme. Tento sentiment se odráží ve slavném citátu římského básníka Horatia, „Carpe diem“ neboli „chyť se dne“.

Závěrem lze říci, že koncept memento mori je v lidské kultuře přítomen po tisíce let. Od stoiků starověkého Řecka až po danse macabre středověku si lidé připomínali svou vlastní smrtelnost jako způsob, jak žít smysluplnější život. I když připomínky mohly mít v historii různé formy, poselství zůstává stejné: život je pomíjivý a čas, který máme, bychom měli využít na maximum.

Symbolika umění Memento Mori

Jednou z nejběžnějších forem umění memento mori je lebka. Ale proč lebka? Jednak je to univerzální symbol smrti, uznávaný napříč kulturami. Ale kromě toho lebka představuje myšlenku, že pod naší kůží a tělem jsme všichni stejní. Je to připomínka toho, že bez ohledu na to, kdo jsme nebo co jsme dokázali, nakonec budeme všichni zredukováni na kosti.

Umění memento mori se však neomezuje pouze na lebky. Jiné symboly, jako jsou přesýpací hodiny a kostlivci, se také běžně používají, aby nám připomněly naši vlastní smrtelnost.

Lebky a kostry

„Jsme v tom spolu“ od Marischy Becker pro projekt Non-Violence Project

Od katakomb starověkého Říma až po oslavy Dne mrtvých v Mexiku se lebky a kostry odedávna používaly jako symboly smrtelnosti. Slouží jako vizuální připomínka toho, že život je pomíjivý a že bychom měli čas, který máme, využít na maximum.

Silným symbolem smrti jsou zejména kostry. Představují myšlenku, že všichni z nás, bez ohledu na to, jak odlišní se na povrchu můžeme zdát, jsme pod sebou nakonec stejní. Připomínají nám, že smrt je skvělým vyrovnávačem.

Přesýpací hodiny a čas

Dalším běžným symbolem mementa mori jsou přesýpací hodiny. Ve středověkém a renesančním umění byly přesýpací hodiny často zobrazovány vedle lebek a dalších připomínek smrti, které sloužily jako připomínka, že čas běží.

Přesýpací hodiny jsou mocným symbolem, protože představují myšlenku, že čas je konečný. Jakmile písek dojde, není cesty zpět. Je to připomínka toho, že bychom měli maximálně využít čas, který máme, a neplýtvat ho věcmi, na kterých nezáleží.

Vanitas a pomíjivá povaha života

Vanitas byl žánr malby zátiší, který vznikl v Nizozemsku 17. století. Tyto obrazy byly plné symbolů smrti a rozkladu, od lebek po hnijící ovoce. Poselství bylo jasné – život je pomíjivý a vše, co je nám drahé, bude jednoho dne pryč.

Obrazy Vanitas často představovaly předměty, které představovaly bohatství a postavení, jako jsou šperky a drahé oblečení. Tyto předměty měly divákovi připomenout, že ani ti nejbohatší a nejmocnější lidé na světě nejsou imunní vůči smrti a rozkladu.

Celkově nám umění memento mori slouží jako mocná připomínka naší vlastní smrtelnosti. Připomíná nám, že život je krátký a že čas, který máme, bychom měli využít na maximum. Když přijmeme nevyhnutelnost smrti, můžeme žít plněji a ocenit krásu života.

Memento Mori v literatuře a filozofii

Nejen umělci byli fascinováni konceptem smrtelnosti. Spisovatelé a filozofové se v průběhu dějin potýkali s myšlenkou smrti a jejím významem pro naše životy.

Shakespeare a připomínka smrti

Shakespeare se v mnoha svých hrách potýká s myšlenkou smrtelnosti a křehkosti lidského života. Shakespeare poznal sílu memento mori, od Hamletova monologu o Yorickově lebce až po Juliinu slavnou větu „Smrt na ní leží jako předčasný mráz“.

Jedním z nejznámějších příkladů Shakespearova zaujetí smrtelností je hra Macbeth. Postava Macbetha je pohlcena myšlenkou vlastní smrtelnosti a stává se posedlá proroctvím čarodějnic, že ​​bude jednoho dne zabit. Tento strach ho nakonec vede ke spáchání vraždy a nakonec k vlastnímu pádu.

Shakespearova fascinace smrtí se rozšířila i do jeho osobního života. V roce 1596 zemřel jeho jediný syn Hamnet ve věku 11 let. Tato tragédie měla nepochybně hluboký dopad na Shakespeara a mohla ovlivnit jeho psaní na téma smrtelnosti.

Existencialistický pohled na smrtelnost

Pro existencialistické filozofy jako Jean-Paul Sartre a Albert Camus je vědomí naší vlastní smrtelnosti to, co dává životu smysl. Je to vědomí, že na této zemi máme omezené množství času, co nás nutí žít autenticky a co nejlépe využít každý okamžik.

Sartre skvěle napsal, že „člověk je odsouzen ke svobodě“. To znamená, že jsme všichni zodpovědní za vytváření vlastního smyslu života, a to i tváří v tvář nevyhnutelnosti smrti. Pro Camuse je absurdita života tím, kvůli čemu stojí za to žít. Skutečnost, že jednoho dne všichni zemřeme, nám dává svobodu vytvořit si svůj vlastní účel a žít svůj život tak, jak uznáme za vhodné.

Východní filozofie a přijetí smrti

V mnoha východních filozofiích není smrt něčím, čeho bychom se měli bát, ale spíše přijímáním jako přirozenou součástí koloběhu života. Například v buddhismu koncept nestálosti učí, že vše se neustále mění a že nic netrvá věčně.

Buddhističtí mniši často meditují o smrti jako způsob, jak se vyrovnat s její nevyhnutelností. Tím, že přijmou smrt jako přirozenou součást života, dokážou se zbavit strachu a žít přítomným okamžikem. Podobně v taoismu koncept jin a jang učí, že život a smrt jsou dvě strany téže mince. Bez smrti nemůže existovat život a naopak.

Celkově je koncept memento mori silným a trvalým tématem jak v literatuře, tak ve filozofii. Ať už se rozhodneme přijmout svou smrtelnost, nebo se jí bát, nevyhnutelnost smrti je něco, s čím se musíme všichni v určitém okamžiku svého života potýkat.

Psychologické výhody uvažování o úmrtnosti

Všechny tyto řeči o smrti se mohou zdát hrůzostrašné, ale čelit naší smrtelnosti čelem má skutečné psychologické výhody.

Když přemýšlíme o vlastní smrti, může to vyvolat spoustu nepříjemných pocitů. Strach, úzkost a smutek jsou běžné reakce. Když si však uděláme čas na rozjímání o své smrtelnosti, můžeme ve skutečnosti začít zažívat pocit míru a přijetí.

Jeden z největších strachů, které lidé mají, je strach z neznámého. Kontemplací naší vlastní smrtelnosti můžeme začít demystifikovat smrt a učinit ji méně děsivou. Můžeme to začít vnímat jako přirozenou součást života, spíše než něco, čeho se máme bát a čemu bychom se měli vyhýbat.

Překonání strachu ze smrti

Když se postavíme svému strachu ze smrti, můžeme také začít překonávat další obavy, které nás mohou v životě brzdit. Pokud se například bojíme selhání nebo odmítnutí, můžeme se vyhnout riskování nebo jít si za svými sny. Ale když si uvědomíme, že náš čas na této zemi je omezený, můžeme začít zjišťovat, že není času nazbyt. Můžeme začít jednat směrem k našim cílům, i když jsou děsivé nebo nejisté.

Navíc, když budeme čelit svému strachu ze smrti, můžeme se také naučit plně si vážit života. Můžeme začít vidět krásu v malých okamžicích a vážit si času, který strávíme s blízkými.

Žít autentičtější život

Když si uvědomíme, že náš čas na této zemi je omezený, může nás to motivovat žít autentičtěji a věnovat se věcem, na kterých nám skutečně záleží. Můžeme začít pochybovat o věcech, které jsme dělali z povinnosti nebo ze společenského tlaku, a místo toho se zaměřit na to, co nám přináší radost a naplnění.

Tím, že budeme žít autenticky, můžeme také inspirovat ostatní, aby dělali totéž. Můžeme se stát vzory pro své okolí, povzbuzovat je, aby sledovali své vlastní vášně a žili život podle svých vlastních podmínek.

Pěstování vděčnosti a uznání

A konečně, zapamatování si naší smrtelnosti nám může pomoci pěstovat vděčnost a ocenění za věci, které v životě máme. Když si uvědomíme, že vše je dočasné, můžeme si začít mnohem více vážit okamžiků, které prožíváme, a lidí, které milujeme.

Možná začneme méně brát jako samozřejmost a místo toho se zaměříme na požehnání v našich životech. To může vést k většímu štěstí a naplnění, když se naučíme vychutnávat přítomný okamžik a nacházet radost v jednoduchých věcech.

Takže tady to máte, milý čtenáři - síla memento mori. Když si budeme pamatovat svou vlastní smrtelnost, můžeme žít smysluplnější životy a ocenit krásu světa kolem nás. Takže jděte do toho a carpe diem - nikdy nevíte, kolik času vám zbývá.

Pokud chcete nakupovat umění Memento Mori, držte se. 

Klikněte zde a budete přesměrováni do jedné z největších sbírek květinového umění pro váš byt, včetně našeho bestselleru Memento Mori od Nicebleed.

Do příště zůstaň dobrý / 
Andy